Nahota v knihovně

Českým veřejným prostorem, respektive jeho částí, před časem rezonovala „kauza“ výstavy fotografií v Knihovně AV ČR.

Ve stručnosti připomenu: V prostorách Knihovny AV ČR byla nainstalována výstava fotografií. Šlo o akty pořízené historickou technikou mokrého kolodiového procesu. Po čtyřech dnech byla výstava ukončena na přímý nátlak z Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen. (Detaily např. zde)

Samotné prohlášení kritiček by taky stálo za detailnější rozbor a odbornou polemiku („Kritizovaná výstava nemá žádnou spojitost s vědou či výzkumem, čímž degraduje ženy obecně na pouhé sexuální objekty a zpochybňuje odborný přínos vědkyň”), ale do toho nechť se pustí spíš kulturologové a odborníci přes estetiku, kteří dokážou líp než já vysvětlit důvody zobrazování nahého lidského těla a veškeré konsekvence s tím spojené. Kritika byla, jak už to v takových případech chodí, vedena lehce stranou, spojení s „vědou“ a „vědkyněmi“ bylo naroubované násilně, ale to je, jak píšu, na jinou diskusi.

Pomyslnou korunu tomu všemu ale nasadil autor fotografií Karel Richtr svým prohlášením. To je, těžko to nazvat jinak, směsí frustrace, ublíženectví a fňukání, co spolehlivě zabije jakékoli sympatie se „zakázaným autorem“. Posuďte sami.

Informuji média a veřejnost, že jsem byl po nátlaku několika pseudovědkyň-feministek z Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen donucen předčasně ukončit svou výstavu uměleckých fotografií s názvem Women: Scenes in the library v prostorách Knihovny Akademie věd ČR. Místo dvou měsíců byla otevřena jen čtyři dny.

Začít prohlášení polemickou figurou Caput Canis je spolehlivá cesta do pekel. Platí, že v podobných sporech vyhrává ten, kdo udrží „glanc“ a nenechá se stáhnout na úroveň podobných útoků. Proč, ptám se, bylo nutné použít předponu „pseudo-„? Nebylo! Naopak, právě tímto úvodem se autor postavil do role toho, kdo nemá argumenty a musí se uchýlit ke snižování vážnosti oponenta útokem ad hominem. Můj návrh: „Informuji média a veřejnost, že jsem byl na popud Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen donucen předčasně ukončit svou výstavu uměleckých fotografií s názvem Women: Scenes in the library v prostorách Knihovny Akademie věd ČR. Místo dvou měsíců byla otevřena jen čtyři dny.“

Jakkoliv jsou na fotografiích zobrazeny ženy, cílem výstavy bylo především prezentovat fotografickou techniku mokrého kolodiového procesu, tedy ukázat řemeslné kvality techniky z 19. století. Právě k této dnes již unikátní technice fotografování jsem pak také připravil pro Knihovnu AV příslušnou odbornou přednášku.

Naprosto v pořádku. Věcná informace, která ujasňuje, oč šlo: historická technika, odborná přednáška, to je to primární, a že šlo o zobrazení aktů je podružné – ostatně nahé tělo je estetický objekt, využívaný umělci od nepaměti.

Po neuvěřitelně silném nátlaku feministek o nevhodnosti prezentace takových fotografií vyvinutém na ředitele Knihovny a další pracovníky Akademie věd mi bylo sděleno, že výstavu, která měla původně končit až 23. prosince, raději předčasně uzavřou. Mé fotografie se tak do slova a do písmene přes noc dostaly do trezoru. Tam nyní čekají, že si je po víkendu odnesu. Nevyčítám nic vedení Knihovny ani AV, ale trochu trpím pocitem, že pár pseudovědkyň má u nás o fous větší vliv, než si zasluhuje.

Slyšíte ukřivděnost? Ony mají větší vliv než zasluhují. To není polemika, to je pláč někoho, komu šláply na kuří oka. A „Neuvěřitelně silný nátlak feministek“? Volil bych neutrálnější vyjádření a přidal bych pár špetek hrdosti.

Rád bych přenesl téma moci těchto dam do veřejného prostoru. Není přece kuriózní, že zatímco ony jsou živy z peněz daňových poplatníků a štědrých státních grantů, já si na svůj finančně náročný koníček, který také považuji za vědu, musím tvrdě vydělávat?

Tohle by zasloužilo přepracovat. Ideální metoda přepracování by byla „vyhození“. Zcela vážně: přenášení tématu „těchto dam“ do veřejného prostoru? Závistivé kňučení a ukazování prstem, že „ony mají granty a já si musím vydělávat“? Ne, to není hodné nikoho. Pardon, tady autor dává jen průchod frustraci a z celého odstavce čpí závist. Ačkoli můžeme vést polemiky o grantových programech a jejich smysluplnosti, tak v prohlášení, které má reagovat a, přiznejme si to, přiklonit veřejné mínění na svou stranu, to nemá co dělat! Ano, u lidí s kratším uvažováním to může přinést body („Vony mají peníze z našich daní, no fuj!“), ale u ostatních to spíš uškodí.

Zároveň upozorňuji, že všech dvanáct originálů a třináct printů jsem vytvořil na základě podnětu pracovníků Knihovny, za jejich asistence a přímo v prostorách této budovy.

Zvolil bych jinou formu než „upozorňuji“ a nejsem si jist tím, jestli z toho trošku netrčí snaha se vyvinit („Oni mi řekli…“), ale v zásadě mi tenhle odstavec nevadí.

Žádám proto veřejnost, aby zákaz vystavení mých fotografií posoudila sama. Fotky do doby, než najdu alternativní výstavní prostory – což každý znalý člověk ví, že nenajdu ze dne na den – vystavím k náhledu na svých webových stránkách a na Facebooku. Zde také budu ochoten vyslyšet názory veřejnosti.

Veřejnost to jistě udělá. Bohužel, po tomhle prohlášení budou cítit mnozí z těch, co se původně chtěli autora zastat, hořkou pachuť, že se zamotali do souboje eg a uražených ješitností.

Jak bych si tedy prohlášení představoval já?

Informuji média a veřejnost, že jsem byl na popud Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen donucen předčasně ukončit svou výstavu uměleckých fotografií s názvem Women: Scenes in the library v prostorách Knihovny Akademie věd ČR. Místo dvou měsíců byla otevřena jen čtyři dny.

Cílem výstavy bylo především prezentovat fotografickou techniku mokrého kolodiového procesu, tedy ukázat řemeslné kvality techniky z 19. století. Právě k této, dnes již unikátní, technice fotografování jsem připravil pro Knihovnu AV příslušnou odbornou přednášku.

Koncepci výstavy jsme konzultovali s Knihovnou AV ČR. Zvolili jsme akty, které byly touto technikou často pořizovány v minulosti, čímž výstava získala vyšší míru autenticity. Záměrem rozhodně nebylo objektivizovat ženské tělo, ale estetickou formou podtrhnout historickou fotografickou techniku. Rozhodně jsme nečekali, že takové fotografie vzbudí stejné pohoršení jako před více než sto lety.

Velmi mne mrzí nedorozumění, ke kterému následně došlo. Kritiku, které byly fotografie vystaveny, považuji za nespravedlivou a účelovou. Přesto plně respektuji rozhodnutí vedení Knihovny AV ČR výstavu ukončit. V současné době hledám alternativní výstavní prostory, a do doby, než je najdu, jsou fotografie ke zhlédnutí na mých stránkách a Facebooku.

(Úvodní ilustrační foto: Sven Teschke, CC-BY-SA)